Dne 27. ledna jsme se vydali směr Ramzová. V informacích stálo, vemte si lopaty na ježdění, dle počasí.
Vybavená vlčata s méně vybavenými vedoucími skepticky čekala, zda sníh bude. A ono ejhle, sníh opravdu byl. Sníh, ale hlavně led jsme si z blízka prohlédli hned po vystoupení z vlaku. Led jsme si mnozí prohlédli ještě z větší blízky, než bychom si přáli, neb vše bylo velmi kluzké a dojít na lesní cestu přes ušlapané chodníky a parkoviště byl úkol pro otrlé.
Mírně potlučení, ale stále s úsměvem jsme se vydali na lesní cestu, kde už to povětšinou šlo hezky. Odvážně jsme zavítali i na stezku poblíž potoka, kterážto byla ale řádně namrzlá. O adrenalin nebylo nouze. Vlče se nebojí nikoho nikoho. Takže jsme se nebalí a vrhli se do další části stezky odvážně a opatrně. Naši skvělí vedoucí Hruška a Sandál každé vlče zabezpečili a přes nebezpečnější úseky jim dělali záchytnou síť a oporu. Naši vysocí hrdinové.
Naši malí hrdinové – vlčata – si ale také zaslouží vyzdvihnout, neb se prý skoro nebáli, všechny náročnější úseky překonali bez potíží, reptání, problémů a jiných potíží.
Cesta po obědové pauze už byla méně náročná. Zkrátili jsme si ji na minimum, abychom se stihli ještě trošku poklouzat a přišel čas na skupinové foto.
Cestou jsme se stihli koukat i po krásách přírody a místních specificích. Viděli jsme skály a výhledy. Jeden jsem prý musela všem vyfotit.
Několikrát jsme si sjeli malý kopeček u sjezdovky. Sníh byl taky samý led a původně plánovaná delší čas by nebyla bezpečné. Krátké a rychlé zastavení v občerstvovací stanici a tradá domů.
Sláva nazdar výletu. Přes všechny pády už jsme tu. Příště zas a třeba bude sníh v lepší kvalitě a hlavně ledu bude méně.
Zapsala Čároška