Poradní skálou začíná náš skautský rok. Vyrážíme v sedm ráno a letos jedeme na zajímavé a daleké místo až mezi Starou Libavou a Budišov nad Budišovkou.
Cestu začínáme autobusem do Moravského Berouna, kde snídáme, hrajeme hry a čekáme na přípoj.
Hoňku na myši jsme hráli s takovým nasazením, že nikdo nefotil.
Po vystoupení z minibusu (ve kterém s námi krom pana řidiče jela pouze jedna vosa, která si oblíbila Hrušku v Moravském Berouně) se vydáváme na cestu. Po pár krocích už se některá vlčata táží, jestli musíme tolik šlapat, což mě trochu zneklidňuje. Čeká nás 12 a půl kilometru chůze.
Po prvních pár kilometrech přichází velké místo. Lávový suk u Červené hory. Místo je dle mapy moc zajímavé a na místě to odpovídá nákresu. Suk je seskupení něčeho, co nám připomíná skálu. Kolem je ale jasně ohraničen a uzavřen prostor, pravděpodobně starým kráterem sopky, takže do středu vede jen jedna cesta.
U vstupu na toto zajímavé místo (právě v té úzké části, která vede dovnitř i ven jen tudy) se zastavujeme. Obě šestky, modrá i zelená, mají za úkol se nachystat na Poradní skálu – zopakovat si pokřik šestky i oddílu, připomenout zda známe skautskou i vlčáckou hymnu, zda umíme představit naše nováčky druhé šestce. Když jsou šestky nachystané, vedoucí okrojovaní, jdeme ke skále na slavnostní sněm.
Slavnostní pokřiky a hymny střídáme s důležitým hlasováním.
Nejprve přijímáme nováčky. Šestka představí nováčka, poté nováčka přijímáme hlasováním a nakonec nováčka vítá každý člen oddílu. Dostává šátek a příslušnou barvu šestky. Letos máme nováčků pět, takže některá vlčata začínají být neklidná.
Druhá důležitá část je hlasování šestek o šestníkovi. Nejprve předstupují zájemci o posty šestníka či podšestníka. Šestka o svých šestnících hlasuje a vedoucí šestky doplňuje hlasování. V zelené šestce byl pouze jeden kandidát, takže hlasování bylo jednomyslné a jednoduché. V modré se mocenského boje zúčastnilo více vlčat, takže hlasování bylo o to zajímavější. Je vidět, že i u vlčat máme kluky, které zajímá dětí kolem sebe a chtějí ostatním pomáhat. To mě jako vedoucí oddílu velmi těší.
Jelikož všechny tyto aktivity zabraly nemálo času, a vlčata po pár kilometrech a slavnostním chování začínala mít hlad, byl ceremoniál rychle ukončen a byla vyhlášena pauza na oběd. Až tak rychle, že jsme nestihli slavnostní fotografii 15ti účastníků – tří vedoucích a 12ti vlčat.
Po obědě jsme šli dál po cestě lesy a loukami. Viděli jsme spoustu stromů a dalších přírodních zajímavostí, na které jsme si po cestě ukazovali a byli zvídaví. Také jsme si připomněli, že jsme v džungli a máme si dát pozor na bandary, cizí smečku, tygra Šerchána a buvoly.
Na pěkné lesní mýtině jsme si ještě vyzkoušeli fyzickou sílu při vlčáckém pošťuchování. Důležité bylo pravidlo stop, které každého učí uvědomit si, když už pro něj není příjemné, co právě dělá a je potřeba toho nechat.
U Budišova nad Budišovkou jsme ještě zpozorovali raky.
Z Budišova jsme pak jeli několika vlaky zpátky do Olomouce.
Výpravu jsme si parádně užili a všichni jsme při návratu byli tak akorát vláční a zralí do postele. Vyzkoušeli jsme si na výpravě ledacos a řádně jsme přivítali nováčky. Letos byla úroda nováčků zase kvalitní a dobrá, takže jsme byli všichni spokojení, že jsme během cesty neměli zásadní potíže. Vzniká nám tady parádní parta kluků.